Zastavení č. 5 - Tupadelské skály

GPS souřadnice panelu: N: 49,401297° E: 13,231241°

Skály vyhledávají horolezci i snílci

Tupadelské skály byly vyhlášeny přírodní památkou v roce 1967. Pás skal je dlouhý asi 230 m a vystupuje většinou do výše zhruba 10 m, maximálně však 15 m (Kočičí hlava). Tyto nápadné oproti okolí vystupující skalní partie jsou zpravidla nazývány „kamýky“. Skály jsou oblíbeným místem horolezců. V lokalitě také hnízdí výr velký.

Buližníkové skály jsou členěny do bizarních skupin, které odpradávna jitřily lidskou fantazii a jistě byly i velkou inspirací pro romanopisce CH. H. Spiesse. Ten si zdejší lokalitu velmi oblíbil a na skále si na sklonku 18. století v duchu nastupujícího romantismu a snad i z touhy po osamění nechal vybudovat malý srub. Podle jiných přebýval v malé jeskyni nedaleko odtud ve směru na ves Drslavice.

Chatrč na skále a dílo Ch. H. Spiesse

Na této informační tabuli se při putování s Ch. H. Spiesem dostaneme více do roviny, kterou si nemůžeme ověřit v dochovaných písemnostech. Představme si, že pod zdejší skálou stojíme v noci někdy před více než 200 lety. Asi by jsme nad sebou spatřili temné obrysy malé chaloupky vytvořené z hrubých klád a zaklíněné do skaliska (tu si zde měl Spiess nechat postavit). Krytá byla potrhanou doškovou střechou, přístupná pouze po žebříku a osvětlená malým okénkem, ze kterého vycházelo jediné světýlko široko daleko. Nebylo sice příliš jasné, přesto dopadalo na skálu pod chaloupkou a co hůře, jeho slabý svit dopadal ještě hlouběji, kde jen stěží mohl osvětlit ztemnělé kříže a spící náhrobky malého hřbitůvku (umělý hřbitov pod skálou si rovněž nechal vytvořit Spiess). Kdyby byl snad jasný den, nevypadal by tak ponuře, avšak za temné noci, osvětlený jen bledým světlem, na něj byla hrůza pohledět. Pokud by vás tato scéna neodradila a chtěli byste vyšplhat po žebříku až do kostrbaté chatrče, naskytla by se vám asi následující scéna. V malém stísněném prostoru sedí na jednoduché pryčně štíhlý, či spíše hubený muž středního věku. Působí elegantně, i když má šaty zanedbané a neupravené. Není to rozhodně žádný sedlák, neboť jeho oděv je spíše panský. Z jeho výrazu je možno vyčíst nadšení a zaujetí pro to, co právě dělá. Hrbí se u malého dubového stolku pod oknem, na kterém něco usilovně píše. Kromě archu papíru na něm stojí kalamář, do kterého namáčí husí brk, a dřevěný svícen se svíčkou. Co chvíli tajemný muž pohlédne z okna na malý hřbitůvek či se zaposlouchá do vzdáleného houkání výra a potom se znovu ponořuje do své práce. Kdybyste byli ještě drzejší a nahlédli přes mužovo rameno, mohli byste si přečíst velká písmena nadpisu, pod kterým bylo stěsnáno drobné písmo, plné škrtů a bočních poznámek. Nadpis v německém jazyce hlásal: Ch. H. Spiess - Život sebevrahů. Tak takhle nějak bychom si mohli představit zdejší Spiessův pobyt. Možná, že to bylo i trochu jinak, ale to už se asi nedozvíme. Zkuste dát průchod své fantazii.

Spiess psal pilně a jeho tvorba se neustále rozrůstala o nová díla. Připomeňme si názvy některých z nich - Klára z Vysokého dubu, Mužíček Petr, čtyři svazky Životopisů sebevrahů, další čtyři svazky Životopisů šílenců, Kramář vedoucí svůj obchod pastmi a úklady, Zazděná slečna aneb Podivné příhody Marie z Hohenturu, čtyři svazky Rytířů se lvem ve znaku, Skalní duchové aneb Příhody barona z Binenbachu, Vrátný v pekle či Kamenné svatební lůžko.

Spiessovo dílo tvoří 43 svazků románových prací a 15 divadelních her psaných v německém jazyce. Některé jeho texty byly přeloženy i do českého jazyka - již za jeho života Prokopem Šedivým - vydávány pak byly i nejslavnějším klatovským rodákem, nakladatelem, knihkupcem a novinářem Václavem Matějem Krameriem (1753 - 1808).

Bez zajímavosti není ani fakt, že Spiess, který prý uměl česky, se nechal inspirovat některými pověstmi z Klatovska. Například „Skalní duchové“ mají své jádro ve vyprávění o strašidlech v tupadelských skalách či „Zazděná slečna“ má mít původ v údajném nálezu ženské kostry při úpravách bezděkovského zámku.

V německé verzi četl Spiesse mladý Karel Hynek Mácha. Malíř a spisovatel Josef Váchal bezděkovského romanopisce jmenoval jako jeden ze zdrojů své inspirace, za svého pobytu v Týnci navštěvoval jeho hrob a zmiňoval ho i ve svém díle.

Po prohlédnutí této tabule se vydejte podél skal dále po naší stezce - na dalším zastavení navštívíme Spiessův hrob.

 

Text a grafická úprava naučné stezky: Bc. Martin Kříž, 2012; zdroj: ŠumavaNet.cz