Zastavení č. 4 - Tetětice

GPS souřadnice panelu: N: 49,405788° E: 13,197944°

Tetětice - sídlo drobné šlechty

Tetětice správně (až na počátky své historie) nepatřily do bezděkovského panství a Ch. H. Spiess sem zavítal zřejmě výjimečně - při úředním řešení sousedských záležitostí. Zástavba obce je soustředěna kolem malé návsi s rybníkem. Pravidelnost návsi narušila až stavba hospodářského dvora v druhé polovině 17. století. Tetětice byly založeny nejspíše na přelomu 12. a 13. století, pravděpodobně v souvislosti s tzv. vnitřní kolonizací Čech. Nasvědčuje tomu jak jméno vsi, jehož koncovka -ice (původně -ici) poukazuje na Klatovsku právě na tuto dobu, tak také celková sídelní situace Klatovska. Z nejbližšího okolí Klatov je známo několik obdobných názvů vsí, které počátkem 13. století již prokazatelně existovaly (Věckovice, Novákovice či Drslavice). První písemné zmínky o Tetěticích se nám však zachovaly až z první poloviny 14. století, kdy ves držel majitel bezděkovského statku Elblin z Bezděkova. Pak se zde vystřídalo několik dalších šlechtických i měšťanských vlastníků.

V roce 1630 získal Tetětice a další statky Přibík Jeníšek z Újezda, který ves připojil ke svému svrčoveckému panství. O jedenáct let později tento šlechtic prodal Tetětice s výsadní krčmou za 5000 kop míšenských grošů Ladislavu Vladislavu Vidršpergárovi z Vidršpergu a na Dolanech, ke kterým nově získaný majetek připojil. Jeho syn Jindřich František v roce 1675 Tetětice odprodal za 2900 zlatých klatovskému měšťanovi a rychtáři Janu Filipu Hochovi z Hochu. Z prodeje však vyčlenil některé své poddané, které si ponechal. Od Hochů koupil Tetětice za 5675 zlatých František Albrecht Hrobčický z Hrobčic. Tehdy se ve vsi připomínal i pivovar. Nový majitel se ve vsi usadil a postavil zde zámek, poplužní dvůr a také kapli sv. Isidora. V roce 1730 se drobný statek dostal do rukou Františka Antonína Campanova z Rösselfeldu. V průběhu 18. a 19. století statek držela celá řada majitelů. V roce 1904 byl zaznamenán prodej statku Tetětice o výměře 144,34 ha (zemědělská půda 72,94 ha a les 30,02 ha) za 220 000 Kč. Prodávajícím byl Jiří (Georg) Wellner a kupujícím Alois Knapp. Soukromí vlastníci drželi zámek a statek až do druhé poloviny 40. let 20. století, kdy jim byl majetek zabaven komunistickým režimem. Budovy byly poté využívány zemědělským družstvem. Zámek byl upraven na několik bytů, ve kterých žili lidé až do počátku osmdesátých let 20. století. Poté byl zámek pro špatný stavební stav zcela opuštěn a začal chátrat. Potomci posledních majitelů získali budovy a pozemky v restituci po roce 1990. Nyní je zámek v soukromých rukách a byl zrekonstruován.

Zámek

Zámek byl vybudován přímo v poplužním dvoře, který stavebně uzavíral. Za ním se nacházela ještě zahrada s parkem. Za zámkem se naskýtá pěkný pohled do okolní krajiny, na nedaleké obce a šumavské panorama. Zámek tvoří jednoduchá budova o rozměrech zhruba 21 x 12,5 m, kterou kryje mansardová střecha s čtyřbokou plechovou věžičkou.

Kaple sv. Isidora

Kapli postavil v roce 1722 František Vojtěch Hrobčický z Hrobčic. V roce 1793 ji stavebně upravil další majitel statku - Jiří Schram. Tehdy v ní byly tři oltáře, zasvěcené sv. Vojtěchu, sv. Isidoru a sv. Janu Nepomuckému. Roku 1804 byl ve věžičce umístěn zvonek zhotovený plzeňským zvonařem Petrem Pernerem. Po druhé světové válce byla kaple prakticky ponechána svému osudu, veškeré vnitřní vybavení bylo následně rozkradeno nebo zničeno.

Počátek Spiessova podivínství

Na naučné tabuli ve Vítané jsme zanechali CH. H. Spiesse v době, kdy přijel do Bezděkova. Nové prostředí plné čistých a hlubokých lesů, ukrývající nesčetné vrchy a temná údolí, se mu velmi zalíbilo. Zpočátku vše probíhalo tak jak mělo. Spiess vedl se svojí družkou Sophií Körnerovou (ovdovělou herečkou, která už měla dvě děti z předchozího manželství) poklidný život váženého zámeckého úředníka. Běh událostí se změnil, když odhalil údajnou dlouholetou nevěru Sophie s hrabětem, která mu udala novým životní směr. I nadále vykonával svůj úřad na zámku, avšak začal se více toulat po okolní krajině a domů se vracel často až v noci. Členitá krajina se mu stala zdrojem inspirace pro literární tvorbu. Hrdinové jeho románů a povídek jsou stejně jako on zmítáni neklidem, pronásledováni přízraky z jiných světů, které se náhle zjevují a stejně záhadně opět mizí. Podle dobových zpráv byly jeho prózy velmi oblíbeny a hojně čteny. Více na dalším zastavení.

 

Text a grafická úprava naučné stezky: Bc. Martin Kříž, 2012; zdroj: ŠumavaNet.cz